Kaja je mladé a energické dievča. Niekto by ju možno nazval rozporuplnou, my však vieme, že za jej záujmami sa nachádza rozmanitosť mysle, sloboda a túžba po živote. Je jasným príkladom toho, ako „chytiť príležitosť za pačesy“ a vytrieskať z nej maximum. Jej hranice sú neobmedzené a nekonečné, rovnako ako jej ponímanie literatúry a umenia ako takého. Z Kajinho pera musíte pocítiť feeling. Je zástancom názoru, že akákoľvek forma umenia v nás musí vyvolávať emócie a je jedno, či je to láska alebo nenávisť. Svet okolo vníma otvorene, a preto sa nedokáže vtesnať do konvenčných a plytkých škatuliek, či nálepiek, aké sa v dnešnej dobe vnucujú.

1. Můžeš mi na začátek povědět něco o sobě?
Co bych o sobě řekla? Jsem sedmnáctiletá studentka cestovního ruchu, která jednoho dne přišla na to, že pokud chce něco předávat ostatním, musí být sama buď vzorem nebo špatným příkladem. Mám nezměrné množství koníčků, které spolu zdánlivě nesouvisí – miluju čtení a psaní, experimentování s barvami a pastely, rock a sledování fotbalu. Zajímám se o umění a historii, ve které hledám spojitosti s dneškem, donedávna jsem tančila a dobrovolničím pro Amnesty International, protože nenávidím nespravedlnost a potřebuji se cítit svobodná.

2. Jak jsi se dostala k psaní do Art Upu?
Abych se přiznala tak úplnou náhodou. Už nějakou dobu jsem se pohybovala ve facebookové skupině Odstartujte svoji knihu, kde jsem obdivovala autory, kterým se to už podařilo. Někdy v průběhu prázdnin minulého roku, řekla bych, že někdy na začátku srpna, se tam objevila výzva, kdy slečna přibližně v mém věku sháněla tým lidí, kteří se trochu orientují v umění a chtěli by stát u zrodu zbrusu nového časopisu. Poměrně dlouho jsem zvažovala, jestli do toho jít, ale nebyla jsem v tu dobu nijak příliš časově vytížená a tohle byl prakticky můj sen. Slečnu jsem kontaktovala, poslala ji nějaké ukázky toho, jak píšu a dohodli jsme se na jakési vzájemné spolupráci ze které vzešlo to, proč tu dnes jsme.

3. Máš nějaké dosavadní úspěchy nebo naopak plány, které s psaním souvisí?
Neřekla bych, že jsem byla zatím v tomto směru nějak zvlášť úspěšná. V průběhu let jsem se pokoušela zúčastnit různých literárních soutěží, ale většinou bezvýsledně. Můj první velký úspěch byl až Art Up. Pomohl mi ujasnit si směr, jakým se chci v literatuře pohybovat a celkově jsem se stala jistější a sebevědomější v psaní. Momentálně si nekladu žádné zásadní cíle, ale chtěla bych se tímto směrem pohybovat i nadále a tzv. z toho vytřískat co se dá.

4. Kdyby sis měla vybrat jednu knihu, která ti doslova „změnila“ život, která by to byla?
Pro mě, jako pro člověka, který většinu volného času proležel v knihách, je neuvěřitelně obtížné vybrat pouze jednu. V období, kdy jsem s psaním začínala, pro mě byla velice zásadní kniha Sofiin svět. Otevřela mi dveře, pro mě tehdy, do úplně nového světa. To byly první momenty, kdy jsem se začala věnovat spíše filozofickým dílům a vlastně mi i pomohla rozvinout se v oblasti poezie. Začala jsem na svět pohlížet z různých úhlů a za to té knize budu navždy vděčná.

5. Poezie nebo próza a proč?
To je velmi těžká otázka. Osobně bych řekla, že jde o to, co se snažíte vyjádřit. Čeština je velmi bohatý jazyk a například jen s koncovkami si můžete hrát celé hodiny. Myslím, že oboje má co do sebe. Pro mě samou má moje poezie větší hodnotu než ostatní prozaická díla. Přijde mi, že pomocí poezie je mnohem jednoduší vyjádřit jakýsi spád a emoční vypětí, které naopak při příliš surovém popisu úplně ztrácí svou prvotní magii. V tuto chvíli bych řekla spíše poezie, protože mě baví objevovat její rozmanité podoby a skrytá poselství.

6. Tvůj literární vzor?
Pro mě je vzorem každý, kdo si prošel celou tou cestou a podařilo se mu dát o sobě vědět. Chce to velkou sílu a odvahu, protože s každou větou předáváme i část sebe, a tak se z děl automaticky stává něco víc. Dost často bojuju s pocitem, že když má člověk nějaký velký vzor, ať už v literatuře nebo kdekoliv jinde, tak tím, jak se jím snaží inspirovat a motivovat, ztrácí kousek sebe a svojí originality. Určitě ne úmyslně, ale někdy ten pocit u především novějších děl mívám. Mít literární vzor ale obecně není na škodu. Osobně mým velkým vzorem je básník Arthur Rimbaud, díky kterému jsem se dostala k myšlence vůbec poezii tvořit.

7. Pamatuješ si svoje úplně první dílo?
Úplně první ne, ale vím že jsem začala s přepisováním textů písniček. Z toho začala vznikat nějaká prvotní poezie, ale nevydržela jsem u toho dlouho. Pak přišlo období psaní na platformu Wattpad, která byla v tu dobu hodně populární. Tam se mi podařilo poprvé vytvořit nějaká souvislejší díla, která se však bohužel brzy začala stáčet cestou, kterou jsem nechtěla, a tak jsem i od toho upustila. To byl na dlouho dobu poslední kontakt s psaním.

8. Jak by vypadal svět, kdyby sis ho mohla navrhnout úplně podle sebe?
Já myslím, že planeta Země je poměrně vhodný svět k žití. Je rozmanitá, rozlehlá a nepředvídatelná. Většina světů z příběhů se odehrává v našem světě, jen ho autoři jinak pojmenují a zasadí do vhodnější doby. Já bych si vybrala Zemi, jen bych ji dala víc respektu k ostatním, rovnosti a svobody, aby si každý mohl ten svůj svět utvořit, jak si přeje.

9. Proč podle tebe mladí lidé málo čtou?
Já si nemyslím, že mladí lidé málo čtou. Naopak, přijde mi, že se ze čtení docela stává trend (pokud tedy nejsem uzavřená v nějaké bublině, kde tomu tak je). Jen papírové knihy vyměnily za ty elektronické, a tak potom trochu mate, jestli jen beze smyslu brouzdají po internetu nebo čtou. Podle mě dnes existuje tolik různých žánrů a typů knih, že jednoduše není možné, aby si někdo nenašel žádnou, která by ho zajímala. Akorát máme denně více možností, co dělat, než měli lidé pět nebo deset let před námi, a tak je možná netrávíme v klidu s knihou ale v běhu s hromadou povinností, ale to se netýká tak těch mladých jako generací před nimi.  Je to škoda, protože knihy vám vždycky něco předají a je jim jedno jestli na vás budou čekat měsíc nebo několik let.

10. Přinesl ti Art Up i něco víc než možnost seberealizace?
Myslím, že seberealizace je ten největší důvod, proč jsem u psaní vytrvala. Dává mi najednou větší smysl něco tvořit, když vím, že si to přečte desítka, dvacítka dalších. Zároveň ale moje tvorba obecně nabrala nějakého směru, už to můžu nějak pojmenovat, za něco uchopit. Řekla bych, že Art Up dal mému uměleckému životu konečně nějaký řád.

11. Kde bereš inspiraci pro psaní?
Inspirace je všude kolem nás. Mohou to být věci, co se nám dějí nebo děly, lidé, které jsme potkali nebo události, které nás nenechají v klidu usnout. Může to být pocit nebo kniha a námětem vlastně může být i to, že vás nic nenapadá. Jak říkám, literatura a umění obecně je prostor nikde nekončících možností. Prostě tvořím, co mě baví a co chci poslat dál.

12. Co pro tebe znamená umění?
Umění pro mě znamená něco jako možnost vyjádřit se, mluvit o tom, jak se cítím a zároveň dát myšlenkám nějakou hmotnou podobu. Nemělo by existovat umění, které ve vás nevzbudí žádné emoce. Můžete ho nenávidět, milovat ale nesmí vás nechat prázdné, protože pak je to jako kdyby vlastně k žádnému důležitému sdělení nedošlo.

13. Kdybys mohla komukoli položit jakoukoliv otázku, kdo a co by to bylo?
Nedokážu říct jednoho člověka a jeden konkrétní moment, ale někdy se mi zdá, že se někdo prostřednictvím knih a básní snaží sdělit něco zásadního a já mu dostatečně nerozumím. Pak bych se ho toužila zeptat co za tím stálo a proč řekl věci tak, jak řekl nebo jak se v ten moment cítil.

14. Máš nějaký oblíbený citát nebo větu, která tě vystihuje?
Možná to bude znít zvláštně, ale životní motta a nějaké svoje pravdy si tvořím sama. Neříkám, že bych se neinspirovala u umělců, slavných osobností nebo podobně, ale jedině člověk sám ví, co potřebuje slyšet nebo kdo je. Na základě toho se vytváří vlastní citáty a nenutí nás to škatulkovat se do citátů a životů ostatních. Stejně jako oni byli něčím výjimeční, tak jsme i my, jen potřebujeme nějaký vlastní filtr najít.

15. Kdyby tě nějaký začínající psavec požádal o radu, jakou bys mu dala?
Řekla bych mu, že je důležité držet se té prvotní myšlenky – toho, proč dotyčný začal. Aby člověk u psaní vytrval a zdokonaloval se, je důležité, aby věděl, proč a kam jde. Psát se totiž dá naučit, ale prostřednictvím psaní něco sdělujeme a když si nedokážeme obhájit myšlenky, protože si jimi nejsme jistí, tak to ten celkový koncept a smysl úplně ztrácí. Takže aby byli sví a vytrvali!

16. Co bys vzkázala čtenářům?
Že udělali dobře, že nás čtou, protože se tady dozví spoustu nových věcí a zajímavých informací, lidí a umělců, najdou tady inspiraci a když to budou fakt moc milovat, tak se mohou i přidat.


Dominik Štrbo


Dominik, pro někoho známější jako ten za účtem trnavsky_poeta, je studentem z Trnavy. Zajímá se o umění a věnuje se malbě. Může se zprvu jevit jako trošku tajemný, ale ve skutečnosti je to přesně ten typ člověka, se kterým chcete strávit každou volnou chvilku. Dokáže vás rozesmát svým blíže nespecifickým, ale velmi účinným stylem humoru, ale zároveň vás seriózně přesvědčit o tom, že jste ten, na koho svět umění čekal. Přitom je to právě on. Člověk s otevřenou myslí a srdcem, který dokáže najít smysl i v té nejméně podstatné věci a použít ji k výstupu na svou pomyslnou příčku slávy, která ale zároveň nemá žádnou pevnou pozici. A to z důvodu, že není tím, kdo by se na ní usadil a jen se rozhlížel kolem, ale potřebuje šplhat pořád výš.

1. Můžeš mi na začátek povědět něco o sobě?
Ahoj. Volám sa Dominik. Momentálne študujem na vysokej škole v Trnave (odbor Dejiny a Teória umenia). Od strednej som sa venoval kresbe a rovnako som na strednej začal aj s poéziou. Po strednej sa k záľubám pridala aj maľba. Nesmiem samozrejme zabudnúť na vášeň v čítaní kníh a od minulého roka aj pestovanie rôznych typov kvetov a rastlín. Na Instagrame vystupujem ako trnavsky_poeta. Pod týmto pseudonymom tam pridávam svoje verše. Momentálne mám však od internetovej tvorby pauzu. Záľub mám teda dosť a času zdá sa menej. Ale vo všeobecnosti sa cítim dobre, ak je môj život niečím vyplnený. Napĺňajú ma posuny, drobné úspechy a radosti z toho, čo ma baví.

2. Jak jsi se dostal k psaní do Art Upu?
Art Up som najskôr objavil na Instagrame. Oslovil ma sviežimi témami a zaujímavou grafikou. Neskôr, keď som zistil, že môžem prispieť aj svojimi básňami, neváhal som. No a tak sa to stalo. Vcelku jednoduché, nie?

3. Máš nějaké dosavadní úspěchy nebo naopak plány, které s psaním souvisí?
K úspechom – nejaké za sebou mám. Umiestnil som sa v niekoľkých literárnych súťažiach a vystupoval som aj na Trnavskej Poetike 2018. Ale ako úspech rátam aj to, keď moja tvorba niekoho podnieti k tej vlastnej, alebo ak sa v nej niekto uvidí a dokáže mu tak aj pár veršov trochu pomôcť, alebo nakopnúť. Plány s písaním sú. Zatiaľ nechcem predbiehať, ale niečo sa chystá…

4. Kdyby sis měl vybrat jednu knihu, která ti doslova „změnila“ život, která by to byla?
Asi by som to nedokázal. Je veľa kníh, ktoré považujem za dobré a veľa takých, ktoré ma niekam posunuli. Ale stále sú tisíce tých, čo som nečítal. Takže neviem. Možno budem vedieť odpovedať o pár rokov.

5. Poezie nebo próza a proč?
Píšem (zatiaľ) len poéziu, čítam však stále vo väčšej miere prózu. Experimentom medzi nimi sa nevyhýbam. Takže ani tu moja odpoveď nebude jednoznačná. Neviem si totiž predstaviť, že by existovalo jedno bez druhého.

6. Tvůj literární vzor?
Vzor vyslovene nemám, ale mojimi obľúbenými autormi sú Zola, Reisel, Eco, Válek a zoznam pokračuje…

7. Pamatuješ si svoje úplně první dílo?
Pamätám a presne si pamätám aj prečo som ho vymazal.

8. Jak by vypadal svět, kdyby sis ho mohl navrhnout úplně podle sebe?
Bol by to svet možností, svet umenia, tolerancie, svet bez strachu, svet, v ktorom by sme vrátili prírode svoje miesto.

9. Proč podle tebe mladí lidé málo čtou?
Ťažko povedať. Pokrok? Iná doba? Prebytok technológii? Je asi pohodlnejšie pozrieť si film za 2 hodiny, než čítať niekoľko dní knihu… Ale našťastie poznám veľa mladých, ktorí čítajú, takže verím, že kniha sa pre nás ešte veľmi dlho nestane niečím neznámym.

10. Přinesl ti Art Up i něco víc než možnost seberealizace?
Určite áno. Priateľstvá, kontakty, spoznal som pár zaujímavých ľudí. Taktiež aj inšpiráciu z tvorby ostatných členov. Našlo by sa toho asi ešte viac.

11. Kde bereš inspiraci pro psaní?
Ak si človek všíma život okolo seba, cestuje, pracuje a stále sa snaží niekam posúvať, myslím, že sa tomuto človeku nemôže stať, že by nemal inšpiráciu. Treba len prekonávať vlastný tieň, skúsiť aj veci, o ktorých si myslíme, že nám nejdú. A zrazu je tu námet na báseň. Ja napríklad často píšem básne v autobuse. Pretože aj v tomto prostriedku sa každú hodinu stretne toľko ľudských osudov, udeje sa toľko rozličných situácii, že ak sa len občas zadívam a započúvam, život sám a ľudia na okolo, ma inšpirujú dostatočne na to, aby som mohol ďalej tvoriť.

12. Co pro tebe znamená umění?
Všetku tvorivú činnosť, ktorou sa chce človek vyjadriť, niečo zo seba dostať, realizovať sa.

13. Kdybys mohl komukoli položit jakoukoliv otázku, kdo a co by to bylo?
Spýtal by som sa egyptského faraóna, ako sa naozaj postavili pyramídy.

14. Máš nějaký oblíbený citát nebo větu, která tě vystihuje?
Nemám a nechcem mať. Nemyslím si, že je každý z nás tak „jednoduchý“, aby sa vedel vtesnať do jedného citátu, jedinej vety…

15. Kdyby tě nějaký začínající psavec požádal o radu, jakou bys mu dal?
Záleží od toho, čo by potreboval. Už mi písalo pár mladých začínajúcich autorov na Instagrame, a zatiaľ bola z ich strany spokojnosť. 

16. Co bys vzkázal čtenářům?
Aby nás ďalej čítali a aby vôbec čítali celkovo. Literatúra je tak ohromným únikom, môžete spoznať svety zatiaľ neprebádané, každý deň sa môžete zamilovať do inej postavy. Čítajte, prežívajte a žite s knihou (a Art Upom) v ruke.


Karolína Hudcová