Rozhovor s budúcou magisterkou sociálnej pedagogiky, vášnivou čitateľkou dobrých kníh, a taktiež maliarkou. Kristýna je dvadsaťdva ročná korektorka nášho časopisu, ktorá má veľké sny. Aké sa dočítate v odpovediach na otázky, ktorými som ju trochu potrápila.

1. Ahoj. Na úvod ťa potrápim trochu otrepanou otázkou. Ktoré tri slová by vedeli zhrnúť tvoju osobnosť ako takú?
Citlivá, veselá, zasněná .

2. Vieš povedať odhadom, kedy sa asi u teba vyskytla chuť ku knihám a písaniu?
 Asi někdy v dětství. Psát někam na internet pro čtenáře jsem ale začala tak nějak ve třinácti. 

3. Čo máš vyštudované a navštevuješ ešte stále školu?
Mám vystudovaný všeobecný čtyřletý gympl, teď dokončuji bakalářský obor Humanitní studia s pedagogickým zaměřením. Snad se mi ho podaří dodělat, protože bych chtěla dál pokračovat ve studiu, co to půjde. 

4. Pamätáš si, čím si chcela byť, keď si bola malá?
Chtěla jsem být malířkou nebo veterinářkou, většinou ale učitelkou. 

 5. Ako si sa dostala ku korektúre textov, kníh a je to niečo, čo ťa skutočne baví alebo len opravíš niečo a vôbec sa nezamýšľaš nad textom?
Poprvé jsem jisté korektorské sklony cítila, když jsem na jedný pisatelský platformě měla jednu hodně oblíbenou autorku, hodně od ní četla a měla tendence ji upozorňovat na pravopisné chyby. Pak jsem se párkrát, když jsem někde viděla nějaký překlep, snažila upozornit nějak vtipně, abych neurazila, ale namotivovala k jeho opravě. Potom ve spoluautorství ještě s jednou holčinou ze stejný platformy jsem při vzájemných opravách našeho společného textu hodně hleděla na korektorskou stránku věci. Mezitím jsem opravovala dvě knihy, jednu ještě nedávno, druhou tak dávno, až nevím, zda to bylo před spoluautorstvím nebo během něj. Ovšem bez tebe bych se asi těžko považovala za korektorku, nebýt projektu v jedné spisovatelské skupině, těžko bych teď třeba pracovala jako česká korektorka pro časopis Art Up. 

6. V ktorom Českom kraji bývaš, a ak si si mala vybrat jedno miesto práve teraz, kde by si chcela byť?
Bydlím v Pardubickém kraji. A nevím, asi Pardubice? Kdybych se ale pro jedno místo neměla rozhodnout právě teď, asi bych uvedla jiné. 

7. Ako sa ti darí v písaní? Premýšľaš nad vydaním svojej vlastnej knihy?
Těžko říci. Vydávání nových kapitol mých příběhů mi teď jde celkem pomalu – jednak na to nepospíchám, jednak mě teď zdržela práce na bakalářce. Také teď nemám tolik aktivních čtenářů jako dřív, ale příliš mi to nevadí – píšu přeci hlavně pro sebe a své potěšení, ne? Na druhou stranu se mi teď daří vymýšlet takové náměty, jaké by mě dříve nenapadly, dávám si záležet snad víc než kdykoliv předtím. Rozhodně o vydání vlastní knihy přemýšlím, jen mít odvahu vyjít s něčím do světa a takovým textem, na který budu moci být hrdá. 

8 . Čo by si v budúcnosti chcela dosiahnuť v pisateľskej, no aj osobnej sfére?
Vydat knihu. A v osobním životě udělat bakaláře, dostat se na magisterský obor Sociální pedagogika.

9. Čomu inému sa venuješ vo všedné dni, čo napĺňa tvoj život šťastím a bez čoho si ho nevieš predstaviť?
Ráda čtu knihy a kreslím si. U knih přečtu to, co mě zaujme, nejčastěji to jsou ale žánry historické, dobrodružné, paranormální a detektivky. U kreslení si nejvíce rozumím s tužkou, nejraději kreslím koně, postavy, květiny, sem tam i nějaké to zátiší.  Mimochodem, taky ráda poslouchám hudbu. A miluju metal.

10. Vždy sa každý pýta na začiatku, tak ja sa opýtam na konci. Koľko máš rokov a skús mi napísať aspoň jeden cieľ, ktorý by si chcela stihnúť do piatich rokov.
Je mi 22 let, ráda bych šťastně dostudovala a někam to dotáhla!

11. Takže to, že si chcela byť učiteľka, sa ti v podstate splní tvojim študovaním pedagogiky. A čo to maľovanie? Napríklad maľovať na zákazky, alebo ilustrácie ku knihám. Vieš si aj toto predstaviť, ako napríklad vedľajšiu prácu, ktorá by ťa napĺňala?
No, já chtěla ale být taková ta klasická učitelka ve třídě a učit angličtinu. Teď studuji obor, který s klasickou pedagogikou nemá nic společného, a když se mě lidi ptají, na co je to zaměřené, tak se mi to těžko vysvětluje, protože když se někde řekne pedagogika, tak většina lidí si představuje právě tu klasickou učitelku ve třídě. Já bych ale chtěla být spíš v nějaké neziskovce nebo organizaci volného času, dělat spíš do vychovatelství. Mám praxi v azylovém domě pro ženy a matky s dětmi a ještě ve speciální škole. Taky mám i mamku pracující v neziskovém sektoru, ta je pro mě velkým vzorem.
Představ si, že jsem o zakázkách uvažovala, ale přijde mi, že na to nemám dostatečné schopnosti. Je ale zvláštní, že si jeden svůj příběh sama ilustruji, pár obrázků jsem nakreslila i k jedné své sbírce básní. Nějak jsem s vlastními ilustracemi začala právě v době, kdy jsem s jednou holčinou psala společný příběh, jak jsem v nějaké předchozí otázce zmínila, a vlastně i kreslila. Ale na zakázky to fakt nevidím, to fakt ne. Podle mě nějaké ilustrace na zakázku, třeba do tištěných knih, musí mít o dost vyšší úroveň než ilustrování, dejme tomu, vastního příběhu, který existuje jen na nějaké platformě pro začínající pisálky a není vydaný ani formou e-knihy, natož v tištěné verzi.

12. Chcela by si chodiť na nejaký kurz maľovania alebo priorita pre teba je bakalár a tvoja práca?
Jednou jsem své mamce ukázala jeden svůj obrázek, jakmile jsem asi tak před dvěma lety začala kreslit hodně a černobíle tužkou, a ta mi řekla, ať se dám na nějaký kurz, což mě velmi rozbrečelo, a to už jsem byla velká. Nějak nedokážu pochopit, že se mé obrázky někomu líbí, že je někdo chválí, když jsem v hlavě měla pocit, že moje kreslení nestojí za nic (mít na gymnáziu za spolužačku talentovanou kreslířku, jejíž kresby chválili i učitelé, dělá hodně).
Jsem na Facebooku v jedné nebo dvou kreslířských skupinách, přestože tam vůbec nepřispívám – kresby ostatních mi tam připadají na tak profesionální úrovni, až se za své amatérské kreslířské dovednosti kolikrát stydím. Dřív jsem ale pár svých kreseb zveřejnila, dostalo se mi tam ale docela velké kritiky – tam byli hodně přísní a mně to došlo až potom. Ale zase mi chtěli pomoct, to beru, ovšem vzhledem k faktu, že tam nabízeli možnost naučení se kreslení, mi to přišlo tvrdé. Pár kresbiček jsem zveřejnila i na svém Instagramu, kam ale asi tak dva roky moc nechodím, spíš vůbec, a i za ně se teď stydím.
Jinak jsem, co se týče kurzů, byla tak maximálně na jednom workshopu na jazykovém pobytu na Slovensku v sedmnácti letech, vedla ho tam rodilá mluvčí z USA s filipínskými kořeny. Ten se mi líbil, jelikož jsem se tam naučila pointilismu – tečkovanému stylu kresby. Nedávno, ani nevím, kdy, jsem se ale na jedné kreslířské skupině dozvěděla, že se asi spíš jednalo o stippling, jelikož jsme na tom workshopu tečkovali centropenem.
Jinak je pro mě teď prioritou bakalář a moje práce. Vždyť jsem teď tak blízko jeho konci, nemůžu ty roky na něm strávené jen tak zahodit. Taky bych bez něj potom nemohla na magisterské studium sociální pedagogiky. A ta moje práce – vždyť to vlastně bude moje první vydaná kniha, i když odborná.
Mimochodem, teď na nějaký kurz budu chodit. S malováním ale nemá nic společného, jedná se o kurz Sociální pedagogika – doplnění specializace právě pro mé vysněné navazující studium. Chystám se totiž na magistru na jinou školu, přijde mi tam navazující obor lepší než na té stávající, taky asi i víc zaměřen na to, čemu bych se v budoucnu chtěla věnovat, taky mi ho tam doporučil jeden známý na té škole, ale asi v jiném oboru studující, a tam potřebuji buď sociální pedagogiku bakaláře, nebo státnicový předmět. Nemám ani jedno, tak na kurz musím. Ale těším se. Jen aby ho kvůli koroně nezrušili, ale zatím to vypadá, že ne, maximálně posunou termín jeho začátku. :)))

13. Chcela by si robiť korektúru aj skutočným knihám? Napríklad osloviť vydavateľstvá, že ponúkaš takúto možnosť?
Tý jo, to je těžká otázka. Určitě mě láká dělat korekturu třeba pro nějaké články a tak, ale skutečné knihy? Tos mi nasadila brouka do hlavy.

Mišel Klempová


Rozhovor s velmi veselou a sympatickou dívenkou s radarem na korektory a betačtenáře, milovnicí kávy a neoddělitelnou součástí redakce časopisu Art Up. Pro Míšu však Art Up nebyl jediným časopisem, pro který spolupracovala – to a mnohé další se můžete dočíst v našem rozhovoru.

1. Ahoj, na úvod bych se tě ráda na něco zeptala – pracovala jsi někdy pro nějaký časopis např. jako redaktorka nebo korektorka? Pokud ano, jak se jmenoval a na co byl zaměřen?
Pre časopis ako taký som nepracovala. Korektorku som nerobila, keďže nemám na to až také vzdelanie, aby som sa tomu mohla venovať.  

2. Jaké nejradši čteš nebo píšeš žánry knih?
Najradšej samozrejme čítam romány pre ženy, nepohrdnem dobrým fantasy príbehom, historické romány sú taktiež moja srdcovka a potom také tie akčnejšie s hlavnou hrdinkou v popredí, ktorá je sarkastická, omylná a humorne ladená.  

3. Vydala jsi někdy někam nějaký článek např. v časopisu, na internetu,…?
Áno, robila som redaktorku asi tak rok pre webovú stránku Mafia Cinema. Šlo hlavne o články k filmom, novinkám, čo práve letí. Okrem toho som im robila administrátorku trom facebookovým stránkam. Za články som bola finančne ohodnotená a musím uznať, že ma mrzelo, keď nám majiteľ stopol projekt a nové články už nikdy nevyšli, pretože ma to fakt že bavilo. Teraz ani neviem, aké filmy idú do kín. 

4. Máš ráda kávu? A jakou?
Kávu pijem, väčšinou ráno, ale dám si aj poobede, no nemá na mňa žiadny vplyv. Dokážem po nej v pohode zaspať, takže ju vlastne mám len ako každodennú rutinu. Čo by mohlo byť aj písanie a netuším, prečo je to pre mňa tak ťažké. Mám rada obyčajnú s dvomi lyžičkami cukru bez mlieka.

5. Studuješ nebo pracuješ?
Pracujem. Alebo teda, teraz som doma, keďže máme vo svete situáciu, aká je. Ale inak som vedúca, ak to tak mám nazvať, v najlepšej pivárni ako šank dievča. Znie to divne, ale neviem to presne preložiť do slovenčiny. Skrátka mám na starosti výčap, ľudí, ktorí nosia nápoje a pomáhajú mi, robia kávy atď.

6. Jakou školu máš vystudovanou?
Mám vyštudovanú hotelovú akadémiu, takže tak nejak aj pokračujem zo školy v tej oblasti, keďže som nepremýšľala o vysokej škole. Okej, nikdy nie je neskoro, no neláka ma sa znova učiť. Vzdelávať sa a robiť čo ma baví, môžem robiť aj samoštúdiom.

7. Co ráda ve svém volném čase děláš?
Fu. Za prvé, rada čítam knihy, aj keď práve teraz skôr radšej hrám hru na mobile, venujem sa priateľovi, pozerám seriál na Netflixe, varím, pečiem... Práve teraz stagnujem, no rada píšem a vytváram si v hlave príbehy rôzneho žánru, ktoré sa asi nikdy nedostanú na papier, pretože by som potrebovala tak desať rúk, aby som všetko stíhala popri pracovnom čase. Aj som rada fotila, no akosi mi prestáva na všetko vychádzať čas a radšej som doma, kde sa venujem priateľovi. Takže, v skratke, robím rada veľa vecí, no potrebujem nutne prívesok od Hermiony.  

8. Plánuješ někdy vydat nějakou vlastní knihu nebo časopis?
Časopis asi nie, to nie až tak mojím snom a prioritou, ako vydať knihu, byť úspešná a možno do nejakého časopisu prispievať. Čo v podstate robím (haha), ale možno vziať viac projektov. Som vtipná sama sebe, ako všetko možné by som chcela, a keď príde na lámanie chleba, maximálne si ľahnem do postele a kašlem na všetko, lebo veď nemám čas.  

9. V jakém kraji na Slovensku bydlíš?
Žila som v západnej časti Slovenska, na Záhorí, v jednej peknej dedine, no život sa mení, nohy ma zaviedli preč a už vyše roka žijem a pracujem v susednom štáte, konkrétne vo Viedni. Avšak ešte stále to neberiem ako domov a určite sa plánujem, aj keby na staré kolená, vrátiť do rodnej zeme. 

10. Svou předposlední otázku, jestli nevadí, budu formulovat stejně jako ty, jen ji trochu pozměním – kolik je ti let a jak by ses popsala čtyřmi slovy? 
Mám 25 rokov a musím sa opísať ako dosť tvrdohlavú osobu, ktorá chce mať všetko hneď a nepremýšľa o následkoch niekedy. Som dosť bláznivá baba, ktorá nemá, ako sa povie, filter v puse, čo je niekedy na škodu, keďže ma opisuje aj slovo úprimnosť, ale že taká až sa mi rozum zastavuje, čo dokážem povedať a koľkokrát ma to mrzí. A na záver... počkaj, mala som sa opísať len štyrmi slovami, alebo ktoré štyri slová ma vystihujú? Okej, tak, myslím, že ukecanosť je tá z nich najdôležitejšia a k tomu patrí nechápavosť v mojom prípade.

11. Mimochodem, jak využíváš korovolno? Máš více tvůrčích sil než před ním?
Nápady sú, len chuť akosi nie. No musím sa donútiť, inak to nejde.

Kristýna Komárková