Michaela Macková je 23letá dívka, která ráda maluje, píše, cestuje a poslouchá hudbu. Studuje na filozofické fakultě se zaměřením na anglický jazyk, literaturu a také estetiku, je jediná v celém ročníku, kdo má dohromady studium estetiky a angličtiny. Psaní je pro ni způsob sebepoznání a díky tomu ji také dobře mohou poznat další lidé, jelikož ve psaní se její osobnost projevuje nejvíce.

1. Jsi studentem vysoké školy, pověz nám, jaký obor studuješ.
Studuji dvojobor angličtinu a estetiku a jsem jediná na univerzitě, kdo tuhle kombinaci má.

2. Proč studuješ obory, které studuješ?
Momentálně jsem v prvním ročníku magisterského studia, takže už za sebou mám bakalářský stupeň. Musím říci, že výběr kombinace angličtiny a estetiky pro mě byla dokonalá volba. Na střední škole jsem sice netušila, co bych chtěla dělat, ale vždy mě to táhlo k cizím jazykům a zároveň jsem se nikdy nedokázala vzdát umění. Však proč si vybrat jen jeden obor, když můžeš dva? Když jsem si to vybírala, netušila jsem, že s tím budu natolik spokojená, jako jsem nyní. Dalo by se říci, že jsem našla to pravé, co mi mimo estetiky v životě chybělo.

3. Co je pro tebe největší záliba?
Umění je celkově moje záliba, je to totiž něco o čem ráda píšu, čtu i studuju… Co nejvíce se jej snažím zakomponovat do mého života, jelikož bych se tomu v budoucnu chtěla velmi věnovat. V souvislosti s tím velmi ráda obdivuji umělecká díla, památky i místa.

4. Jak jsi se dostala ke psaní? Máš svůj vlastní blog, nebo jen blok, do kterého si píšeš?
Už jako malá jsem vymýšlela vlastní povídky a písničky, později z toho vznikl můj vlastní blog, který už neexistuje, a školní eseje. Časem se tak povídky změnily na příběhy a písničky na básničky.
Když jsem byla malá, tak jsem si založila blog a na tom se mi moc líbilo, že si to mohu celé nadizajnovat podle sebe a vytvořit si takový svůj svět, ale časem jsem spíše přešla na papírový blok, jelikož to má své kouzlo a některé nápady a myšlenky je lepší si nechat pro sebe…

5. Proč už tvůj blog neexistuje?
Začala jsem jej psát už jako malá a jelikož jsem po čase vyrostla, tak jsem se už tolik neztotožňovala v tom, co jsem tam psala… To tak po čase většinou vždy bývá, jelikož to, co se ti jednou líbí už později nemusí.

6. Co nejraději píšeš?
Nejraději píši umělecké eseje, básně, nebo jen tak když potřebuji dostat z hlavy nějakou myšlenku, tak se vypíšu. Často také píši recenze na divadelní představení nebo filmy, a proto si ráda hraji se slovy.

7. Co pro tebe psaní znamená?
Psaní je pro mě způsob relaxace, ale zároveň i uměleckého vyjádření, je to činnost, při které se dokáži uvolnit a “vypsat” ze svých pocitů. Někdy je tohle pro mě i štětec a plátno, ale častěji je jednodušší zvednout pero a psát.

8. Co nejraději kreslíš/maluješ?
Nejraději maluji abstraktní kresby a taky portréty.

9. Nejde si na tvém instagramu nevšimnout, že ráda cestuješ… Jaké místa jsi už navštívila a které tě nejvíce okouzlilo?
Navštívila jsem spousty míst na Slovensku, Prahu, několikrát jsem byla i v Brně a ve Vídni. Z těch vzdálenějších míst jsem navštívila Itálii a Francii. Zamilovala jsem si výhled na Eiffelovku a ověřila si, zda je Disneyland tak krásný, jako se zdá ve filmech. A co mě dostalo ještě více byla Florencie, město, ve kterém se dá v každém koutě najít historie a ty nejcennější umělecká díla. Mým favoritem ale stále zůstává obyčejný kopec nedaleko místa, kde bydlím, který je obklopený krásnou a čistou přírodou.

10. Co ti cestování dává?
Na cestování se mi nejvíce líbí, že mohu vidět to, co jsem předtím viděla pouze v učebnici estetiky, nebo na fotografii. Je úžasné stát na místě, o kterém jsem se nedávno učila ve škole spousty zajímavých informací. Když se na takovém místě ocitnu, tak mám potřebu všem říci vše, co jsem se o tom naučila. Musím říci, že vidět něco na fotografii a v realitě je velký rozdíl, často zůstávám velmi překvapená z toho, jaká byla moje původní představa a jak to nyní vypadá.

Denisa Stratilová




Denisa, ako členka našej redakčnej rady, vyžaruje kreatívnou energiou, ktorú sa jej darí zakomponovať do každej sféry života. Keďže je oblasť jej záujmov natoľko rozmanitá, nemôžeme si dovoliť kategorizovať ju len pod jediný druh umenia. Prácu vhodnú priam pre celý štáb totiž Denisa zvláda celkom sama. Práve o tejto všestrannej umelkyni sa dnes dozvieme viac. Vychutnajte si náš česko-slovenský rozhovor.

1. Na začiatok by si nám o sebe mohla prezradiť základné informácie – odkiaľ pochádzaš, koľko máš rokov, čo momentálne robíš študuješ alebo pracuješ?
Pocházím z Brna, kde nyní i žiju. Je mi 20 let a už nestuduji. Ale ještě bych chtěla na vysokou. Dalo by se říct, že pracuji, ale v momentální situaci mi práci (brigády) zrušili, jinak mimo to fotím a točím. Musím si vydělávat i brigádami, protože v dnešní době se moc jen focením uživit nedá.

2. Čo ťa doviedlo do redakcie nášho časopisu?
Do redakce jsem se dostala díky skupině na Facebooku, která je o blogování. Tam naše šéfredaktorka napsala, že chce založit časopis a že do něj hledá lidi. Říkala, že ten, kdo má zájem, ji má poslat nějaké práce, a tak jsem je poslala a ona mě vzala, teď jsem tu už pár měsíců.

3. Ak by si mala opísať samú seba troma vetami, ako by zneli?
Jsem dost jiný člověk, než působím a než si většina lidí myslí že jsem, málo kdo 100 procentě ví, jaká jsem doopravdy. Žiju tak trochu ve svém světě, kam málo koho pouštím. Jsem hodně silný introvert, i když to tak možná nevypadá.

4. Z tvojho instagramového profilu vyžaruje radosť z fotenia, tvoje fotografie sú naozaj precízne, čo bolo tvojím hlavným podnetom pre fotenie?
S focením jsem začala, když jsem v 11-12ti letech dostala malý růžový kompakt a zkoušela jsem fotit všelijaké blbosti. Později jsem začala chodit do kroužku focení, kde mě naučili snad vše, co bylo potřeba. Poté jsem šla na střední uměleckou školu na obor fotografie a už to jelo.

5. Čo najradšej fotíš?
Nejraději fotím něco, co má smysl, jako například nějaký projekt. Zatím jsem ale dělala jenom malé projekty, ale ten, co dělám teď je pro mě obzvlášť blízký, protože to vyjadřuje emoce lidí. I když to není nic extra, má to pro mě takový ten psychologický význam.

6. Prezradíš nám, čoho sa tvoj súčasný projekt týka?
Tenhle nejnovější projekt bude o světě a o tom, jak to vlastně celé funguje. Zapojím taky můj vlastní pohled na něj, a třeba ukážu, jak to vidím já.

7. Dnes sme už amatérskymi fotografmi azda takmer všetci. Čo by si ty ako skúsená fotografka poradila niekomu, kto by chcel tiež začať fotiť profesionálne?
Pokud někdo chce fotit profesionálně, určitě bych doporučila jít daný obor studovat na střední nebo vysokou školu, protože jinak nikdy nezjistí, co to je opravdu fotit. Pro mě, ale i pro ostatní vystudované fotografy, to bez těch všech znalostí prostě nebude nikdy pravý fotograf. Je totiž velký rozdíl mezi tím, že si člověk koupí foťák a začne proste fotit, nebo o tom bude vše vedet co se týče technologie, historie a taky umět zacházet s analogem. Dá se poznat, kdo to studoval a kdo ne, v těchto lidech je velký rozdíl, dokonce i jich výsledná práce je úplně jiná. Viděli jste už někdy třeba instalatéra bez vyučení v oboru, jak vám udělá celou koupelnu, aby vše fungovalo, jak má?

8. Nemohla som si nevšimnúť, že nahrávaš podcasty. Prezraď nám, o čom sú a čo je tvojou najväčšou inšpiráciou.
Mé podcasty jsou o lidech, kteří si zažili něco těžkého, je to o jejich příběhu, proto se to taky jmenuje „Váš příběh“. Každý díl má jiné téma. Vždy to jsou ale nějaké těžké případy, s kterýma probíráme právě to nejtěžší období jejich života. Inspirace k udělaní podcastu pro mě byl můj osobní příběh, jelikož toho mám taky dost velkého, nepříjemného, a ne lehkého za sebou. Chci, aby lidé, co něco takového zažívají nyní, věděli, že v tom nejsou sami a že to už někdo jiný zažil. Třeba jim to pomůže.

9. Aké sú tvoje ďalšie koníčky, čím najradšej vypĺňaš svoj voľný čas?
Můj největší koníček je tvorba podcastu, psychologie, focení, točení videí a psaní... všechno dohromady nejraději. Bohužel, není nic jiného, co by bylo mým koníčkem, kromě toho, co dělám.

10. Vravela si, že psychológia je tvoj koníček, čo konkrétne ťa na nej najviac zaujíma?
Psychologie je celý náš život, takže by to měl být koníček všech, jen si to ne každý uvědomuje. Pomáhá mi to v tom, že si uvědomuji své chování, své pohyby, řeč mého těla, i to, proč je dělám. Uvědomuji si své pocity ze všech věcí, které se kolem mě dějí a pak je na sobě rada zkoumám. Často si říkám, kdo má, co za problém, jelikož v dnešní době ho má každý. Tím se snažím třeba omlouvat chování té osoby, když není zrovna dobré. Řekla bych, že i můj podcast je takový psychologický. Někdy, když se lidí ptám na detaily života, přijde mi to jako bych vedla rozhovor u psychologa.

11. Čo by si chcela robiť v budúcnosti? Aké sú tvoje najväčšie ciele a sny?
Jednou bych chtěla dělat podcasty tak, jak je dělám nyní, jenom na vyšší úrovni, třeba v rádiu. Nevadilo by mi mít každý den rozhovor s někým jiným. Chtěla bych taky dělat vetší projekty ve focení, s čím už jsem teda i začala, jelikož, jak jsem vzpomínala, teď na jednom velkém projektu začínám dělat.

12. Máš nejaké obľúbené miestečko, kde dokážeš stráviť aj celé hodiny, bez toho, aby si premýšľala nad zvyškom sveta?
Bohužel, žádné takové místo nemám, já mám potřebu neustále nad něčím přemýšlet. Neumím vypnout, na co tak třikrát do roka i dojedu. Neustále přemýšlím o nějakých projektech, které bych mohla dělat, nebo o tom, proč třeba něco existuje. Přemýšlení mi dělá dobře. Dalo by se říct, že takové mé místečko je v mé hlavě, akorát tam neustále přemýšlím.

13. Aké miesto alebo umelecké dielo by si v budúcnosti rozhodne chcela vidieť na vlastné oči?
Jednou bych moc chtěla na vlastní oči vidět něco velkého, co sama vybuduji. Nejsem nějaký egoista, ale nejvíc ze všeho mě zajímá to dílo, které za sebou jednou sama zanechám. Aspoň doufám, že nějaké takové velké dílo jednou doopravdy zrealizuju.

14. Čo by si na záver odkázala všetkým nadšencom umenia?
Hm, nadšencům umění bych ráda řekla ať jen nekoukají na díla, ale ať hlavně tvoří. Přijde mi totiž, že lidé už raději sedí jen v kanceláři a dělají papíry, než aby byli kreativní. A svět potřebuje kreativitu, protože je tu moc temno.

Michaela Macková